Ubytování Kunžak Strmilov Komorník

16

16. MISTR SVĚTA ICCF - TUNC HAMARAT (AUT)

 

Kdy se ve vás zrodila ta myšlenka začít hrát korespondenční šach a kdy jste poprvé pocítil ono „ouha!“, tady mám nějaké nadání a třeba bych to mohl dotáhnout dost vysoko?

 

Prakticky již v mládí. Tehdy jsem začal hrát korespondenčně v Turecku, kde jsem se narodil, a brzy jsem cítil, že mám jakési nadání k analytické práci. Víte, to je tak, nadání mít musíte, bez nadání nejde nic. Já bych například nedokázal namalovat obraz prostě proto, že na to nemám. Ale pozor. Spolu s nadáním později přichází tvrdá každodenní práce…

 

Vy jste, pokud se nemýlím, dosáhl zcela mimořádného úspěchu již ve 14.mistrovství světa, kde jste obsadil 3.místo. Tisk to tehdy přešel prakticky mlčením…?

 

Nojo (směje se), pro pány novináře jste teprve tehdy „někdo“, když se stanete mistrem světa.

 

Kolik partií najednou hrajete?

 

Mistrovství světa hraje 17 hráčů, hraji tedy současně 16 partií. Na tah máte 3 dny na rozmyšlenou, takže na 10 tahů bílými a černými spotřebujete nejméně 60 dní.

 

Vím, že se vás na to v každém rozhovoru ptají, přesto ještě jednou. Prozraďte čtenářům, jakou roli, a jestli vůbec, hraje ve vaší přípravě počítač?

 

Víte, na takové úrovni jako je mistrovství světa, potřebujete počítač spíše jako databázi. Musíte si ověřit, jaká zahájení váš soupeř hraje, pro kontrolu a tak podobně. Ale jinak počítač prakticky nepotřebujete. Celou strategii hry jsem vždy musel vymyslet a určit sám. Všechny významné tahy byly moje. Na téhle úrovni hry je počítač pouze jakousi pomůckou, víc rozhodně ne! Někdy prostě vím, že tady, v této pozici, něco je…

 

Nedávno jste mi říkal, jen tak mimochodem, že jste bílými figurami neprohrál žádnou partii od roku 1963! To samo o sobě je jistě ojedinělý světový rekord!

 

To nevím, ale opravdu to souhlasí až na jednu partii, kterou jsem hrál e-mailem. Opravdu jsem bílými neprohrál od roku 1963.

Dosáhl jste něčeho, po čem tisíce korespondenčních hráčů po celém světě jenom sní. Stanul jste na samém vrcholu jak horolezec, který dobyl Mount Everest. Vyšší mety nelze dosáhnout. Jste velice skromný člověk, úspěch spíše podceňujete. To o vás snad mohu čtenářům prozradit, že jste též vynikajícím hráčem backgammonu. Je to snad pro vás příští výzva?

 

Máte pravdu, teď kdy jsem opravdu na onom vrcholu, tak si často říkám: „Tolik a tolik let jsi věnoval tomuto cíli, přitom ten život je přece jenom krátký, a možná je lepší dát si nové cíle.“ Proč ne v backgammonu? Uvidíme, možná. V současné době platím za nejlepšího hráče Rakouska.

 

Smím na vás ještě prozradit, že jste vedle šachu ještě jen tak „en passant“ vystudoval na Vídeňské univerzitě, stal se inženýrem, a to v řeči, která není vaší mateřštinou?

 

Ale ano, je to tak, (říká skromně) já jsem již začal studovat v Istanbulu, tehdy v anglickém jazyce, ale poté, co jsem přišel v roce 1972 do Rakouska, tak jsem pokračoval ve studiu, tentokrát v němčině.

 

Kolik řečí vlastně ovládáte?

 

No, tohle je trochu moje tajemství (a směje se). Ale doporučoval bych všem šachistům, aby se naučili pár jazyků alespoň pasivně, aby tak mohli číst šachovou literaturu v originále.

 

Když člověk hraje dva až tři roky s jedním soupeřem, vyvíjí se mezi vámi také něco jako přátelství?

 

To víte, že ano. V Česku například je to pan Franzen, myslím, že je to teď Slovensko, kde žije, ale to je přeci jedno…

 

Máte nějaký pevný čas, kdy usedáte k šachovnici, řekněme večer,nebo ráno?

 

Většinou pracuji večer, tak přibližně 2 hodiny denně. Ovšem ta která konkrétní pozice vás pronásleduje všude. Takže se může i stát, že se v noci probudíte a náhle vás napadne ten správný tah. Nebo třeba při nákupu v samoobsluze, podle toho jak kdy.

 

Děkuji za rozhovor a možná se s vámi příště uvidíme jako s novým mistrem světa, tentokrát v backgammonu…

 

Možná, nechte se překvapit.

 

S 16.mistrem světa Tuncem Hamaratem rozmlouval:  Georg Winkler, Vídeň